Yorkshire - Malham

12. dubna 2009

 

 click! Poslední den v Yorkshire Dales se povedl asi nejvíc. Největší zásluhu na tom měla okolní krajina, kterou jsme procházeli během našeho posledního celodenního výletu. V okolí Malhamu nás okouzlily ovčí výběhy. Hlavně tím, že většina oveček měla dvě jehňátka, které se jí neustále držely jak za máminu sukni.

Po přechodu výběhů jsme se dostali k několik desítek metrů vysoké vápencové stěně, z jejíhož úpatí vytékal potok. Když jsme stěnu obešli a vystoupali na ni, po pár kilometrech jsme zjistili, že potok vytéká z jezera, ale po pár stech metrech se zavrtává do vápencového podloží, aby definitivně vykouknul dole pod stěnou.

Upřímně řečeno, během našeho posezení na břehu toho jezera jsme řešíli důležitější starosti. Na obloze je jen jeden mrak. Proč, přestože fouká vítr, se mrak točí na stále stejném místě tak, aby nám stínil slunce? A odpluje pryč, jakmile doobědváme a zvednem se?

Po obědě a obejití jezera na druhou stranu jsme se rozdělili. Dejv zavelel návrat. Sice jinou trasou, ale museli jsme se asi dva kilometry vrátit ve svých stopách. V tom jsme problém neměli. Problém jsme měli v tom, že nám Dejv chtěl dát na odpočinek jen asi pět minut.  click! A ta louka byla tak krásně vyhřátá. Dejv měl problém zase s náma, tak se zvedl a šel zpět sám. My jsme ho následovali až po čtvrt hodině. Opět jsme se spojili až po pár hodinách během sestupu Gordale Scar.

Gordale Scar je hluboká roklina ve vápencovém masivu v místě, kde došlo k posuvu desek o pár desítek vertikálně. Prostě jak jsme dopoledne museli kolem stěny vylézt nahoru, teď jsme museli dolů. Tentokrát to ale nebylo po žádných pohodlných schodech, ale roklinou podél potoka. V nejobtížnějším úseku jsme dokonce museli i několik metrů vyloženě lézt po stěně.

Naštěstí jsme všechno zvládli bez úhony a vyplavený adrenalin nás na posledním useku výletu pěkně popohnal. Zase jsme prošli ovčí výběhy. Tentokrát s tím rozdílem, že výběhy byly poloprázdné a visela na nich cedule, ať si turisti drží své psy na vodítku, protože jeden z nich tu včera zakousl jedno jehně.

Po návratu do hostelu jsme dali po pivku a po večeři a pak se sešli na karty kolem osvědčeného hranatého stolu.


 Cesta ovčími pastvinami.  Ovca #1.  Ovca #2.  Ovca #3.  Ovečka.  Nevzala si, svině.  Mateřská školka. Keep out.  V dáli je vidět Malham Cove, kam míříme.  Přicházíme blíž.  Brodíme potok.  U Malham Cove.  Potok, na jehož břehu odpočíváme, vytéká zpod pár desítek vysoké vápencové stěny.  Stoupáme nahoru nad Malham Cove, která je teď v údolí vlevo.  Nahoře na vápencové stěně.  Krajina pod téměř vymetenou oblohou.  Dávám krátkou technickou pauzu.  Míříme k jezeru Malham Tarn.  Průchod nad zavrtaným potokem #1.  Průchod nad zavrtaným potokem #2.  Jezero Malham Tarn.  Zblízka.  Oběd.  Jdeme dál.  Narcisy rostly skoro všude.  Stromy.  Odpočinek.  Dejv studuje mapu. Vzápětí velí ústup, protože naše cesta dál nevede.  K ústupu se ale zvedá sám, my ostatní se ještě asi čtvrt hodiny válíme.  Sabina ošetřuje spálený nos.  Za stromy.  Pruhované krávy.  Pauza.  Cesta zpět nás vede velkou roklinou ve vápencovém masivu.  Vzhůru dolů.  Jdeme dál.  Tohle musíme nějak sejít, ...  ... přemýšlíme jak.  Nakonec se rozhodujeme projít roklí ...  ... naštěstí i tam vede pěšina.  Místy pohodová ...  ... místy drsná.  Pod vodopádem.  Bobo.  Poslední, ale nejobtížnější úsek Gordale Scar, ...  ... s nutností slezení několika metrů (samozřejmě bez jištění) ...  ... a přeskakování potoka.  Skály.  Pokračujeme směrem k hostelu.  Blíží se večer.  Tady jsme hledali jednu pamětihodnost, ale nepovedlo se nám ji najít, tak jsme výlet definitivně zabalili.  Zpátky v Malhamu.