Den2: Sofia - Istanbul

Dozvěděli jsme se, že nám bus místo v devět ráno, jak bylo slíbeno, vyjíždí až v poledne. Ještě celí prokřehlí jsme zamířili do místního bufetu, kde jsme rozmrzli po předražené, ale dobré kuřecí polívce a čaji. Pak jsme se šli rozhlédnout po centru Sofie. Sofie je jako něco mezi Olomoucí a Libercem s tím rozdílem, že ani v jednom z těchto měst nenajdete vedle sebe katolický a pravoslavný kostel, mešitu a synagogu. A sídlo vlády a parlamentu.

Asi v 11 dopoledne jsme se totálně promrzlí dopotáceli do HQ Katevu. Tam nám zaměstnankyně v žertu oznámila, že spoj do Istanbulu byl zrušen kvůli velmi špatnému počasí. Místo cesty by s náma rády strávily noc její dvě kamarádky, které po celou doby seděly s náma na protější straně místnosti. Nevadilo, že chtěly 10 euro za hodinu. Celé to byl od začátku jenom flirt. Kdyby ale ten autobus skutečně nejel, bůh ví, jak by to celé dopadlo :).

Ze Sofie jsme odjeli přesně na čas.

Poučení z cesty do Istanbulu:

1. Nechat si vždycky pár drobných na hajzl. Neměli jsme je, tak nás většina hajzlbáb nepustila dovnitř a my museli potupně chcát za hajzlama. Mince, které zbudou, se stávají suvenýry.
2. Hraniční kontroly budou čím dál drsnější. Začalo to úsměvem na celníka a ukázáním pasu na CZ-SK hranici a skončilo to hodinovým tělocvikem na BG-TR hranici (zatím). Tahle hranice byla taky nadlouho poslední, kde je výhoda, že jsme členy EU.

Do Istanbulu jsme přijeli asi v 9 večer. Uvítalo nás husté sněžení. Naštěstí jsme se zeptali našich spolucestujících, jak se dostaneme do historického centra. Sami bychom to těžko hledali – Istanbul má na délku přes 70 km. Jeli jsme s nimi společným service busem, což je autobus, který sváží a rozváží lidi z autobusového nádraží z/na menší stanice rozmístěné po městě. Pak nás nasměrovali na příslušnou tramvaj. Po jejím opuštění jsme se chvíli brodili spoustou sněhu. Pak jsme uviděli Hagia Sophiu. První dojem byl úchvatný – obrovská stavba se čtyřmi minarety byla krásně nasvícena a pokryta čerstvým padajícím sněhem.

Ubytovali jsme se prvním lepším ( = slušný a cenově dostupný) hostelu. Istanbul Hostel na první pohled vypadal výborně, ale pak jsme zjistili, že nám kape do postele – na střeše zrovna tál sníh. Taky tam byla strašná zima a jedna stěna byla plesnivá. Dole v baru bylo předražené jídlo.