Land's End

V sobotu jsme měli nejnáročnější program, celodenní pochod po pobřeží. Šli jsme z Konce Světa na Konec Světa. Teď teda vážně. Náš kemp byl nedaleko nejzápadnějšího cípu Anglie, který se jmenuje Land's End. Na něj jsme za pár minut došli pěšky, abychom tam chytli autobus, který nás zaveze do malebného údolíčka u Lamorny nedaleko Penzance. Z něj se pak vrátíme na Land's End po turistické cestě kolem pobřeží.

Autobus byl výletní doubledecker s uříznutou horní střechou. Většina z nás seděla na horních sedadlech a skvěle jsme se bavili při trhání listí ze stromů, kolem kterých jsme projížděli. Po vysednutí z busu jsme se zašli podívat na soukromou zahrádku u penzionu u cesty, kde jsme se kochali pohodou, klidem a kytičkama.

No a pak jsme vyrazili. Ze začátku jsme šli hodně svižně, protože nás čekala dlouhá cesta a autobusový spoj vyjížděl poměrně pozdě. Před námi bylo přes 15 kilometrů po klikaté cestičce po zvlněném pobřeží a asi jen 8 hodin světla. Tak jsme šlapali a kochali se. Fotky mluví za vše. První zastávka byla až v druhé půli pochodu u Minack Theatre, které je vyhlášené tím, že jde o divadlo pod širým nebem postavené na útesu. Jeviště je ve spodní části pár desítek metrů nad místem příboje, hlediště se táhne od jeviště až k vrcholu.

Po asi hodinové pauze na oběd jsme pokračovali dál. Silně se ochladilo a začalo mrholit, ale to není nic, co by nás rozhodilo. Zahřáli jsme se pochodem a po necelé hodině jsme se poprvé setkali s tuleněm. Objevila ho ve vlnách u pláže Petra N, ale než dorazil i zbytek skupiny, byl pryč. Naštěstí jsme zanedlouho zpozorovali další, poté co jsme přišli na ostroh útesu nedaleko Land's End. Byli celkem tři a koukali na nás stejně zvědavě jako my na ně. Čas na nás ale neúprosně tlačil, tak jsme museli dál.

Po pár minutách se spustil déšť, který už bohužel během zbytku dne nepřestal. Kolem staveb na Land's End jsme jen tak proletěli, protože jsme spěchali do obchodu nakoupit jídlo než zavřou. Večer jsme strávili vařením a schnutím v karavanu.