Mariánské lázně

Listopadový svátek jsme se s Naďou rozhodli využít relaxačně. Za tímto účelem Naďa našla na internetu Pivní lázně v Chodové Plané. Protože nikde v jejich těsné blízkosti nebylo volné ubytování, našla místo v penzionu u nedalekých Mariánských Lázní.

V sobotu odpoledne jsme vyjeli z domu a chvíli před setměním jsme dorazili do penzionu, kde jsme se ubytovali. Zjistili jsme, že ho kromě dvou majitelů-partnerů a jejich kočky máme celý sami pro sebe. Přestože už padla tma a mlha, šli jsme na procházku na blízkých Mariánek. Cesta sice na začátku vypadala podivně, ale nakonec jsme nelitovali, protože jsme během příchodu do lázeňského centra pořídili sérii opravdu zajímavách fotek. Lázeňské centrum mimo sezónu bylo o ničem. Spousta luxusních hotelů a v nich sedící hrstka německých důchodců. Nic pro nás. Za chvíli jsme obešli celé lázeňské centrum a vydali se hledat něco k snědku (v centru byly i ceny nastavené pro německé důchodce). Z první hospody nás vyhodili asi proto, že jsme byli jen dva a tak z nás koukala malá tržba. Zakotvili jsme až ve druhé, která se nakonec ukázala být příjemnou diskotékou v mexickém stylu. Nakonec jsme tam zůstali skoro do půlnoci a nechali tam litr...

V sobotu jsme z poslete vylezli až v poledne. Vyšli jsme na krátkou procházku prosluněnou krajinou. Museli jsme poměrně spěchat, abychom stihli být na druhou hodinu v Chodové Plané, kde jsme byli objednaní do pivních lázní. Tam jsme si dali výbornou a odpočinkovou teplou pivní koupel. Po ní v mém případě následovala příjemnou masáží, v Nadině pinta borůvkového piva. Návštěvu Chodové Plané jsme zakončili krátkou návštěvou přilehlého zámeckého parku. Večer jsme strávili se flaškou červeného a televizí. Spát jsme šli brzy.

V neděli jsme po rozloučení s penzionem odjeli poobědvat do blízkých Domažlic. Protože souvisle pršelo, po obědě jsme jen oběhli místní nádherné náměstí a vyrazili domů.