Londýn - Den1

Z domu jsem vyrazil v sobotu dopoledne. Na letišti proběhlo vše bez komplikací, odlétali jsme kolem poledne. Let jsem si užil jak se patří, přeci jenom nelétám každý den. Let jsem si užil i včetně přistávání, během kterého jsme letěli přistávacím koridorem, který se nad Anglií různě podivně klikatil. Do toho všeho foukal poměrně silný vítr. Místy to bylo podobně akci "Blicí komando" při mé poslední návštěvě Matějské pouti. Nicméně všichni jsme přežili a já se opět téměř bez zdržení dopravil vlakem do centra Londýna, na Victoria Station.

Nádraží mě ohromilo spoustou lidí a svou velikostí. Po chvíli bloudění jsem ale zjistil, že nádraží je o trochu menší než pražské Hlavní nádraží. A po další chvíli jsem našel obchod, kde jsem koupil mapu Londýna. Pohledem do ní jsem zjistil, že Victoria Station je jenom jedno z mnoha Londýnských nádraží. A rozhodně ne to největší. Taky jsem z ní zjistil, kde je Victorie Coach Station, kam jsem zašel koupit lístek na mou pondělní cestu busem za Zuzou, jak jsme spolu byli domluvení. Cestou z nádraží jsem poprvé zmokl. Doufal jsem, že se počasí zlepší. Bohužel marně. Během celé mé návštěvy byla zima jak v psinci a skoro celou dobu pršelo.

Lokaci, v níž jsem hledal ubytování jsem vybral náhodou. Earl's Court mi byl sympatický a povědomý. Jsem fanda knih Neila Gaimana a Londýn znám už dlouho z jeho knihy Neverwhere, která mi město hodně přiblížila. Volba místa se ukázala jako šťastná, protože to se nachází přiměřeně daleko od centra na křižovatce metra, a protože v okolí stanice metra je spousta malých hotýlků. Do jednoho z nich mě zatáhl Michael. Hrozně ukecaný týpek, Ir jak poleno, který momentálně živí tím, že tahá lidi za provizi do hotýlků. Ten, v kterém jsem nakonec skončil, patří Indům. Byl pro mě asi o polovinu levnější než ten, do kterého jsem mířil původně. A to i přesto, že jsem dal Michaelovi provizi 30 liber (což jsem se pochopitelně dozvěděl až po zaplacení). Michael se ale zachoval fér a pozval mě za ni na pivo. Třetinu jsme pak spolu propili :) Taky jsme na ulici potkali jeho známou Becky, kterou pozval na pivko s náma. Říkala, že přijela do Londýna z Californie pracovat, a to teprve před čtyřmi dny. Nabídla mi společnou prohlídku města. Dohodli jsme se na příští den na jedenáctou na stanici metra. Prostě dobrý večírek.

Hlavní problém, který jsem řešil, byl rozpočet. Tedy spíš to, že už nebyl. Před odjezdem jsem směnil 7000 korun na 160 liber. Po zaplacení oběda jsem zjistil, že mám v kapse asi 10 liber, tak akorát na jednu rundu (3 piva). Jízdné mě stálo 16 liber z letiště + 17 liber jízdné busem na pondělí + 2x5 liber metro na 2 dny. Ubytování na 2 dny 2x25 liber + 30 liber provize. Plus oběd. Celkem tedy něco přes 140 liber během pár hodin. Věděl jsem, že Londýn je drahý. Nedokázal jsem si ale představit, jak moc. Michael moje stesky komentoval slovy: "Yes. London is fucking fucking expensive."

Po pátém pivu jsme se za soumraku rozešli každý svým směrem. Já jsem vyrazil na procházku směrem k Temži. Jelikož ale piva byla 13-stupňová, zjistil jsem, že jdu špatně až po hodině, když jsem našel spoustu stromů a u ní ceduli Hyde Park. Po krátké poradě s mapou jsem se už tentokrát vydal správně. Kolem Buckinghamského paláce k Big Eye, obrovskému vyhlídkovému kolu nad Temží v blízkosti parlamentu a Big Benu. Byla už sice tma, ale i tak jsem řádil s foťákem. Pak jsem se vydal podél Temže k nejbližší stanici metra, na Vauxhall. Když jsem k ní přišel v 11 v noci utahaný jak kočka, zjistil jsem, že jsem ztratil celodenní, ale jen jedenkrát použitý lístek na metro. A když jsem jsem si přečetl, že nový jednorázový stojí 3 libry, vzhledem k mé oředchozí útratě jsem se šprajcnul a šel domů za stálého kurvování hodinu a půl pěšky. Aspoň jsem zblízka poznal noční Chelsea. Po návratu do hotelu jsem zjistil, že záchod na našem patře nesplachuje a ze sprchy teče pouze studená voda. Tak jsem zakurvoval ještě jednou a upadnul do kómatu.