|
|
|
Pivo, které jsem předchozí den chlastal, se projevilo přesně, jak jsem očekával. Měl jsem kocovinu jako kráva.
Z postele jsem se vykopal někdy po desáté, protože na jedenáctou jsem měl naplánovaný sraz s Becky.
Sešel jsem do jídelny ve sklepě dát si snídani.
Tam byl ale pouze jeden Ind a čtyři Polky. Ind, šéf Polek, mi vysvětlil, že snídaně se podává pouze do půl desáté.
Nakonec jsem ho ukecal, ať mi dá aspoň kafe a housku, jinak mi praskne hlava.
Dostal jsem, co jsem chtěl a byl jsem happy.
Během snídaně bylo docela zajímavá poslouchat Polky, jak se baví mezi sebou, aniž by věděly, že jim někdo další rozumí.
Věty typu "Už docela smrdím, měla bych se sprchovat častěji" by zákazníci od svých pokojských slyšet určitě neměli.
Chvíli před jedenáctou jsem už stál v plné polní na stanici metra a čekal na Becky podle naší včerejší dohody.
Během čekání jsem směnil železnou zásobu 100 euro, protože jsem měl po včerejšku necelých 10 liber.
Becky bohužel ani po půl hodině nepřišla a ani se neozvala, tak jsem nasraně vyrazil metrem k Tower of London.
Musím se přiznat, že když jsem tam vylezl, zaujala mě daleko víc architektura londýnských mrakodrapů, než Tower of London společně s Tower Bridgem.
Ty jsem viděl na fotkách už mockrát. Ale rozestavěné mrakodrapy jak vystřižené z Batmanova Gotham City mě fakt dostaly. Chvilku jsem mezi nima běhal a pak zamířil přes Tower Bridge na protější břeh. Z něj je pořízena i fotka na úvodní straně celého mého anglického výletu. Zpět na pravý břeh Temže jsem se vrátil po London Bridge a kolem Monumentu. Je to 202 stop vysoký sloup připomínající požár v roce 1666, kdy shořela většina Londýna. Už cestou přes most na mě vykukovala kopule chrámu svatého Pavla, tak jsem se k ní vydal. Jo, chrám je to impozantní, hlavní loď je nádherná. Ale spíš než svaté místo chrám připomíná výstavku úspěchů Britského království. A dole ve sklepení je otevřená předražená hospoda. Hlavně díky ní jsem chytil slinu a vrátil se do hotelu v klidu pojíst.
Druhá procházka začla na Victoria Station. Přesně na místě, odkud jsem minulý den poprvé uviděl Londýn. Vydal jsem se na sever, k Buckinghamskému paláci. U něj jsem pořídil pár povinných fotek a pokračoval dál podél parku až na Picadelly Street. Po ní jsem došel až na Picadelly Circus, šíleně přecpané náměstíčko s jedinýma světelnýma velkoplošnýma reklamama v Londýně. Na pěší zóně jsem minul asi milión obchodů se skvělým zbožím. Všude byly hrozné davy lidí a to není nic pro mě. Navíc se začala znova hlásit ranní kocovina a těžká únava. Procházku jsem zabalil a šel spát.
Probudil jsem se do hustého deště. Tak jsem radši zase rychle usnul.
Následující probuzení bylo o poznání příjemnější, poprvé v Londýně jsem viděl svítit slunce. Na procházku po dešti mi přišel nejlepší Hyde Park, tak jsem co nejrychleji vyrazil, než si to počasí zase rozmyslí. V parku jsem poznal, jak něco podobného chybí českým městům. Hyde Park společně s Kensigton Garden tvoří v centru města obrovskou zelenou louku, na které se dá krásně odpočívat - ať běhat, procházet se, hrát fotbal nebo se prostě jenom tak se válet. Kus parku dokonce tvoří rozsáhlé vodní plochy s fakt oprsklýma labutěma a kačenkama. Zpět do hotelu jsem šel přes obytné čtvrti Kensingtonu. Připadal jsem si tam jak v pražských Dejvicích. Radši jsem si ani nepředstavoval cenu tamních nemovitostí...
Před zapadnutím do hotelu jsem si dal ještě malou procházku jeho okolím. Kromě toho, že jsem potkával partičky českých ožralých hokejových fanoušků, a že jsem se ztratil, protože jsem vyšel z mapy, se nic dalšího zajímavého nestalo. Šel jsem spát brzo, protože následující den jsem měl jet za Zuzou.
|
|
