Přílet do Stornoway

Rozhodl jsem se dát si k 31. narozeninám ňáký pěkný dárek. Zjistil jsem, že dárkem, který nejvíce potřebuju, je pořádná dovolená. Ne taková "dovolená", jako byla moje týdenní návštěva Česka před měsícem. Už během ní jsem se těšil do práce, až si tam odpočinu. Pořádnou dovolenou myslím aspoň týden strávený na zajímavém místě, kde jsem ještě nebyl.

Letošní volba padla na Skotsko. Hlavní část dovolené tvoří pobyt na Vnějších Hebridech (západních skotských ostrovech), což je místo, kde si narozdíl od Londýna nedýchají lidi navzájem za krk. Taky to je místo, kde si můžu naplno vychutnat oceán. Směrem na Západ už není nic. Teda až na Kanadu. Závěrem dovolené strávím jednu noc v Glasgow, který mám po cestě, a jednu v Edinburghu, který mi všichni doporučují kvůli jeho památkám.

Vyrazil jsem v sobotu ráno z Heathrow. Doprava letadlem mi přišla jako jediné schůdné řešení, jak se v nějakém rozumném čase na Hebridy dostat. I tak mi cesta zabrala celý den. Let byl složený ze dvou částí, nejprve Londýn-Glasgow, pak Glasgow-Stornoway. Letěl jsem podruhé v životě s "opravdovou" leteckou společností (poprvé to bylo s Emirates Airlines). Pokud BA porovnám třeba s EasyJetem, se kterým lítám v podstatě pravidelně, pak musím říct, že let s BA probíhal ve větší pohodě. Je pravdou, že v každém letadle je skupinka řvoucích Němců/Angličanů/Američanů a jedno brečící dítě. Ale během letu jsme dostali zdarma (tj. v ceně) jídlo a pití a personál nám narozdíl od EasyJetu nevnucoval předraženou lacinou kosmetiku a nevybíral příspěvky na hladovějící černoušky a transplantaci kostní dřeně.

Let do Glasgow byl obyčejný. Ale let do Stornoway, to bylo jiné kafe. Na glasgowském letišti, když jsem čekal na bráně na letadlo, moji pozornost upoutalo posunování nejmenšího dopravního letadla, jaké jsem kdy viděl. Začal jsem se bavit vymýšlením, do jaké prdele by asi tak mohlo letět. Když ho ale dostrkali až k našemu vchodu, bylo vymalováno.

Cesta probíhala v pohodě. Všech 33 pasažérů si užívalo slunného počasí a nádherné vyhlídky. Teda až na tři nebožáky sedící ve druhé řadě, která neměla žádná okna. Po přistání jsem taxíkem za 5 liber (!) dojel do hostelu, kde jsem se ubytoval a seznámil se spolubydličema.

Dez už je v důchodu. Na kole projel celé Vnější Hebridy od jižního konce k severnímu. Teď je na cestě zpět na ostrov Harris, odkud se nechá trajektem převézt na vnitřní ostrovy, aby mohl pokračovat ve své pouti.

John od svých 12 let pracuje na lodích. Nyní dělá pro nějakou ropnou společnost, asi demontáž starých ropných plošin nebo tak něco. Vyprávěl nám, jak ho na jaře vyhostili z Barmy. Příjemný večer jsme zakončili sledováním Sleepy Hollow v televizi.